Moje první mise v mateřince: 

Valentýn, dětské nadšení a chřipka jako Brno

V pondělí 10. února 2025 jsem poprvé zavítala mezi malé umělce do mateřské školy. 

A byl to zážitek, který se mi vryl do srdce (a do imunitního systému, ale o tom později).

Děti byly úžasné! Zvědavé, šikovné a překvapivě hodné – skoro podezřele. Buď jim paní učitelky pošeptaly do ouška, že když budou hodní, dostanou extra dávku plastelíny, nebo jsem prostě měla štěstí na skvělou partu. Každopádně, s nadšením se pustily do tvoření valentýnských dárků pro maminky, tatínky, babičky.

Lepilo se, zdobilo, stříhalo a sem tam i ochutnávalo lepidlo – prostě kreativita na plné obrátky. Nakonec si každý odnesl vlastnoručně vyrobený dáreček a já? Já si domů přibalila exkluzivní suvenýr v podobě chřipky, jakou svět neviděl. Dětské bacily jsou totiž něco jako přírodní selekce v praxi
– pokud to přežijete, jste nesmrtelní.

Velké díky patří paním učitelkám, které byly nejen skvělými průvodkyněmi, ale taky nenápadnými zachránkyněmi, když se objevily první krizové situace typu: "Spadla mi srdíčka do lepidla!" nebo "On mi snědl třpytky!" Bez nich by mise "Tvořivý Valentýn" rozhodně neproběhla tak hladce.

Děkuji za důvěru a těším se na další tvořivé dobrodružství. Jen si pro jistotu předem vezmu vitamíny, roušku a možná i skafandr! 😊